† P. Heribert Kluger OT - hořký osud †
ze strachu dlouhou dobu nemluvil o vraždě v koncentračním táboře

Kopírování, distribuce, uchovávání, přenášení, posílání či převádění celého obsahu nebo jakékoli jeho části třetí straně je výslovně zakázáno. Kromě toho, jednotlivé webové stránky www.Deutscher-Orden.cz mohou také obsahovat obrázky a/nebo texty, které jsou chráněny autorskými právy třetích osob.



Vydavatel a autor knih Martin Kluger z Augsburgu dlouho nevěděl nic o svém příbuzném Eduardovi Klugerovi, který byl knězem Německého řádu a byl tam nazýván Heribert. V rodině se nemluvilo o tom, že otec Heribert byl zavražděn v koncentračním táboře Dachau. Martin Kluger informuje o tom, jak na něj narazil a co se mu podařilo zjistit o jeho osudu:


"Strach vás dělá opatrným - a bohužel také hloupým." Tímto prohlášením švýcarská novinářka Andrea Masüger na začátku března 2020 nazvala článek o korona virové pandemii. Toto tvrzení platí také pro řešení jiných obav, například těch v nacistické éře, z ní a po ní. V mém případě byl můj dědeček kvůli strachu z nacistického režimu zřejmě opatrný. A udržoval mého otce, jeho tři bratry, a tedy i mě, jeho vnuka, po mnoho let po roce 1945, v nevědomosti a neznalosti. V mém případě do roku 2013.


heribert kluger rodina, řád německých rytířů, německý řád, deutschen orden

Rodina Klugerů, ohrožená odpovědností rodiny, se třemi "Pimpfen" Willi, Rolandem a Arminem v uniformě
"Jungvolks"; pod organizací Hitlerjugend na fotografii, která byla pravděpodobně pořízena v roce 1944.
Uniformu nosil také otec Gustav Kluger. Který "sloužil" v okupované Francii. Nejmladší syn Wolfgang byl
ještě příliš mladý na to, aby si všiml hrozeb nacistické éry.
Foto: Archiv Martin Kluger


Tento rok nás navštívil vzdálený příbuzný z Kanady a teprve během jeho návštěvy jsem se dozvěděl o svém příbuzném, P. Heribertovi Klugerovi, který byl 18. nebo 19. ledna 1945 zavražděn v koncentračním táboře Dachau. Během mého dětství v Donauwörthu by mi určitě pomohlo vědět něco o tom, kde byli moji staří předkové v letech před rokem 1945. Pro generaci prarodičů, tj. pro ty, kteří vědomě prožívali dobu nacionálního socialismu jako dospělí a kteří také utrpěli vyhnáním ze své sudetoněmecké vlasti, byla související témata skryta před vlastními dětmi, ale také před generací vnoučat narozených dlouho po roce 1945. Nemluvili o tom, alespoň ne se mnou, mým synem, synovcem nebo vnukem.

BATOHOVÍ NĚMCI - BAŤŮŽKÁŘI

Můj otec a dva z jeho tří bratrů (nejmladší byl ještě příliš mladý na to, aby si byl vědom období do roku 1945 a jeho hrůz), prožili podle svých příběhů poslední roky a měsíce války vysídlení spíše jako velké dobrodružství. Jazykově nadaný třetí nejstarší, který se anglický jazyk naučil prostřednictvím britských válečných zajatců, babička, ukrytá pod hromadou uhlí v suterénu, když se přiblížily ruské jednotky, nebo práce chlapců na pile převzaté Čechy, příchod deportovaných do Donauwörthu a také nepřátelské přijetí "batohových Němců" (pozn. nadávka baťůžkáři) v Bavorsku, život ve stísněném prostoru, sbírání dřeva a hledání bobulí v lese, radost hladovějících dětí nad jahodou podávanou přes zahradní plot - to byly vzpomínky, o kterých můj otec a jeho starší bratři na mnoha rodinných oslavách v Donauwörth, kam v roce 1946 odešli téměř všichni příbuzní, mluvili. O mém příbuzném Eduardu Klugerovi, knězi Německého řádu s řádovým jménem Heribert, nebo dokonce o jeho smrti v koncentračním táboře jsem na rodinných setkáních nikdy nic neslyšel.


heribert kluger poznámka, řád německých rytířů, německý řád, deutschen orden

3 Pimpfe unikli Sippenhaftungu - odpovědnosti za rodinu !
Ručně psaná poznámka v rodinné kronice prozrazuje mnoho o strachu otce o své děti
Den úmrtí je uveden 19. 1. 1945


Proto to trvalo až do léta 2013, než jsem se dozvěděl, že Eduard, respektive otec Heribert Kluger, 1945 v koncentračním táboře Dachau, byl zavražděn, a že tento příbuzný je proto tedy jedním z mučedníků římskokatolické církve ve 20. století. Nedozvěděl jsem se to od svých blízkých a nejbližších příbuzných, ale od vzdáleného příbuzného knihovníka z Toronta, který navštívil svou starou vlast. Od něho jsem poprvé slyšel o Eduardovi Klugerovi, jeho životě a působení s řádovým jménem Heribert a jeho tragické smrti jen několik měsíců před koncem války. Teprve nyní jsem v příslušné literatuře po otci Heribertovi Klugerovi pátral a rychle jsem našel.


Narazil jsem na září 1947, na Státní komisariát pro rasově, nábožensky a politicky pronásledované a publikované pamětní a referenční dílo "Smrt v Dachau Němci a Rakušané": V tomto abecedně uspořádaném registru lze nalézt Eduarda Klugera, ale pouze s uvedením jeho data narození "27. 7. 81", místo narození a bydliště "Neu-Zechsdorf / Freudenthal" a den jeho smrti "19. 1. 45".


Tehdejší "první a jediný celkový soubor všech přijatých vězňů německého jazyka, kteří zemřeli a žili v táboře" v té době, jednoduchá tištěná práce ve špatné kvalitě papíru typické pro tuto dobu, více nepřináší. Příčiny smrti v "Zoufalství, vyčerpání, hlad, epidemie a experimenty" jsou zde uvedeny pouze obecně.


Mnohem více o otci Heribertu Klugerovi a jeho "zločinech" jsem se nakonec dozvěděl v referenční práci "Svědci pro Krista. Německá martyrologie 20. století", která byla vydána ve druhém vydání v roce 2000 jménem Německé biskupské konference. Tam jsem našel potvrzení toho, co příbuzný z Kanady, co otce Heriberta zažil a měl živě před očima, už dříve ze vzpomínek a ústní tradice rodiny, vyprávěl.

UDÁN ŘEDITELEM

"Kvůli jeho pokračujícím kontaktům k tomu jím pokřtěným židovským továrníkem Friedrichem Marburgem, který se do roku 1938 v Bruntále společensky velmi angažoval a bylo mu uděleno čestné občanství, stejně tak jeho činnost během válečných let […] od ředitele Bruntálského gymnázia nahlášeno."

FRIEDRICH MARBURG (1868 - 1942)
Největší textilní firma Gustav Marburg & Söhne zaměstnávala již roku 1913 kolem 1400 pracovníků. Syn Gustava Marburga se narodil 10. ledna 1868 v Bruntále. Po otcově smrti v roce 1921 převzal vedení rodinného podniku a na místě původní továrny vybudoval do roku 1929 moderní textilní závod. Nový výrobní areál na ploše 50 000 m2 sestával z několika různě velkých budov. Severní a východní část podél dnešní třídy Práce byla třípodlažní, jižní část tvořila velká jednopodlažní hala. Již roku 1930 se ale textilní průmysl dostal do krize a výroba začala upadat. Friedrich Marburg statečně vedl firmu dál, počátek druhé světové války mu ale zlomil vaz. V roce 1942 byl poslán do Terezína, odkud se již nevrátil.


Když kněz Německého řádu z kazatelny odsoudil zločiny Národně socialistického režimu, byl nevyhnutelně cílem národních socialistů: "Již v roce 1938, po Listopadovém říšském pogromu otevřeně vyjádřil jeho odpor k tehdejším událostem." Co se otci Heribertu Klugerovi stalo, je do dneška pravdivě doloženo v rodinné kronice v Mindelheimu v Unterallgäu: "V září 1944 byl gestapem z důvodu protistátního kázání a za údajné odposlechy nepřátelských vysílačů zatčen a dopraven do Opavy. Z Opavy byl poslán do koncentračního tábora v Dachau poblíž Mnichova a zemřel 19. ledna 1945." Svazek s názvem "Svědci pro Krista" se od toho odchyluje uvádí - 18. leden jako datum smrti.

"PROFESOR NÁBOŽENSTVÍ"

Od smrti tohoto kněze Německého řádu v koncentračním táboře Dachau bylo v roce 2020 tedy 75 let. Ale kdo byl ten Eduard Kluger, kdo po studiu teologie v Olomouci 15. září 1903 vstoupil do Německého řádu, přijal jméno Heribert a v roce 1905 byl v Brixenu vysvěcen na kněze ? Otec Heribert Kluger vyučuje v Bruntále od roku 1911 jako profesor náboženství na tamním gymnáziu a vede od roku 1931 místní nemocnici Německého řádu.


heribert kluger kněz priester, řád německých rytířů, německý řád, deutschen orden, dachau

P. Heribert Eduard Kluger OT


Rodinná kronika uvádí následující roky: "k 1. 1. 1934 ustanoven do konzistorní rady, od roku 1936 patřil ke Generální radě Německého a v roce 1937(?) byl navržen na velmistra Německého řádu." Jedna poznámka napsána na psacím stroji také dokládá: "Arcibiskupský rada" v církevních kruzích otec Heribert Kluger dobře též známý kvůli jeho příbuzenství s Antonínem Cyrilem Stojanem. Stojan, dříve poslanec vídeňské Říšské rady a spoluzakladatel Křesťansko-sociální strany, byl v letech 1921 až 1923 olomouckým arcibiskupem.


Tento kněz Německého řádu se nebál, přestože byl v koncentračním táboře Dachau, který nepochybně naháněl strach a který ho učinil obezřetným, nikoliv hloupým a už vůbec ne zbabělým. Protože pokud je pravda - jak si o desítky let později příbuzný pamatoval - jeden přeživší vězeň z koncentračního tábora údajně uvedl, měl by konec otce Heriberta Klugera vypovídat o jeho odporu vůči nelidskému režimu. 64letý duchovní byl v koncentračním táboře v Dachau tak zmlácen, že jeho krev byla rozmazána po zemi. Když se ho pokusili donutit, lízat vlastní krev, měl toto ponížení odmítnout. Poté byl strážemi koncentračního tábora ubit k smrti.


heribert kluger pamětní smuteční oznámení, řád německých rytířů, německý řád, deutschen orden

Pamětní smuteční oznámení


Na druhé straně měli příbuzní P. Heriberta Klugera strach - ať už o sebe, nebo především o všechny svoje rodinné příslušníky - tehdy jistě z dobrého důvodu. Tento důvod mi byl odhalen až v roce 2020, kdy jsem se podíval do rodinné kroniky. Protože tam na okraji záznamu o otci Heribertovi Klugerovi je ještě jedna druhá tužkou psaná poznámka. Zní: "3 Pimpfe unikli Sippenhaftungu - odpovědnosti za rodinu !"

(Pozn. Sippenhaft nebo Sippenhaftung je německý výraz pro myšlenku, že rodina nebo rod sdílí odpovědnost za zločin nebo čin spáchaný jedním z jejích členů, což odůvodňuje kolektivní trest.)


Napsat měl tuto poznámka otec tří "Pimpfe", můj dědeček, roku 1945 když měl "sloužit" ve Francii. "Pimpfe" byl v nacistické éře výraz pro mladší generace ročníků "Jungvolks". Tato organizace Hitlerjugend, kde byli nuceni vstoupit deseti až čtrnáctiletí chlapci.


Jedním z těchto "Pimpfe" byl můj otec, ten si obav mého dědečka zjevně nevšiml nebo jen něco málo zaslechl. Jeho strach byl nejspíš také roky po 1945 a ještě dlouho se ho nezbavil. Možná také, protože démon doby před rokem 1945 s kapitulací "Tisícileté říše" nemohl jednoduše zmizet přes noc. Dokonce ještě v prosinci 1958 obdržel můj dědeček - v té době účetní knihkupectví Ludwiga Auera z Pedagogické nadace Cassianeum v Donauwörthu - například zaslanou pohlednici, s jednou 8-pfennigovou poštovní známkou s podobiznou Adolfa Hitlera včetně nalepeného potisku "Ukrajina".


Jeden poštovní úředník v Münsteru/Vestfálsku měl tuto Hitlerovu známku pečlivě ručně orazítkovat. Viděl to očima? Z čisté rutiny? Tak málo jsem věděl o časech před rokem 1945. A tak by se dlouhou dobu po válce o této oběti koncentračního tábora v rodině mlčelo. Teprve v souvislosti s tímto příspěvkem jsem se z rozhovorů dozvěděl: V jiných rodinách to bylo podobné. O těchto obětech se nemluvilo.

Martin Kluger
Fotoarchiv: Martin Kluger